Kontinuální podpora a spolupráce s dulou
Na tomhle konkrétním příběhu chci ukázat, proč mám tak moc ráda kontinuální spolupráci se ženami, jaké benefity ženě a její rodině přináší a proč v ní vidím hluboký smysl…
První miminko v životě?
Tahle žena čekala své první miminko a v jednu chvíli začala cítit nejistotu z toho, co všechno ji čeká a jak to zvládne. Dolehla na ni nevyhnutelnost blížícího se konce těhotenství a narození miminka. Před tím prostě nejde uhnout nebo to odprokrastinovat 😊 Tahle žena byla trochu vyjímka oproti jiným, protože měla možnost se starat o 15 let mladšího brášku. To není obvyklé, běžně ve společnosti není vidět ženy pečovat o jejich malá miminka. Často to první maličké miminko, které vidíme a držíme v náručí, bývá až to naše. A my na něj v záplavě poporodních hormonů trochu vyděšené ve změti únavy a zoufalství hledíme a říkáme si „tak, a co teď s tebou?“.
Stejně ale cítila nejistotu.
Síla ženského setkávání
Vídaly jsme se na pravidelných setkáváních, která pořádám jednou za dva týdny, a kde jsme si spolu s dalšími těhotnými ženami povídaly o tom, co aktuálně prožívají, co se děje nového, jak se cítí, co je trápí, co by potřebovaly. V těch obyčejných ženských setkáváních a ve sdílení vnímám velkou sílu, jen se nám to taky trochu z běžného života vytratilo. Sešly jsme se se ženou několikrát i individuálně, kde jsme popovídaly více do hloubky o samotném procesu porodu, o kojení, o tom, co se bude dít, až se miminko narodí. Kdo je připraven, nebývá (tolik) překvapen. V závěru těhotenství si žena dopřála otevírací a velmi uvolňující masáž Rebozo šátky.
A najednou tu byla…
Miminko se narodilo na sklonku jedné noci. Hned po narození si holčičku její maminka položila na svůj hrudník. Holčička byla ohromně aktivní a během chvilky se jí s podporou její maminky podařilo samopřisátí. Tiše jsem seděla a pozorovala, jak holčička při kojení pije krásnými hlubokými doušky. Je to pro mě vždycky fascinující… Miminko je čerstvě na světě, nikdy se ještě nekojilo, ale vždycky ví, co má dělat.. Stejně tak tělo ženy je v době porodu perfektně připravené se kojením o miminko postarat. Po krátkém spánku v náruči své maminky se holčička probudila a zajímala se i o druhé prso. Zhruba po dvou hodinách jsem se s novou rodinou rozloučila a šla se vyspat.
Podpora hned druhý den po porodu?
Druhý den mě žena poprosila, abych se za ní zastavila, že ji začínají bolet bradavky. Trochu jsme pomohly miminku zlepšit přisávání, aby bradavky už nebyly dál poškozované a doporučila jsem vhodné ošetřování, aby se co nejrychleji zahojily. Povídaly jsme si, jak se cítí, jak proběhlou noc vnímá. Po dalších dvou dnech si žena přála vyzkoušet nošení v nosítku. Přijela jsem a dovezla jí dortík. Bradavky se výrazně zlepšily, kojení se pěkně rozbíhalo. Vše kolem nošení jsem na panence ukázala a vysvětlila. Nosítko jsem nastavila a žena i její partner si v něm svou holčičku vyzkoušeli nosit. Nosítko si ode mě na týden půjčili, aby se rozhodli, zda si budou chtít pořídit své vlastní. Povídali jsme si, jak se mají, jak se cítí při sžívání jejich nové čerstvé rodiny.
Po zhruba hodinovém povídání, kdy už neměli žádné dotazy jsem ženu ujistila, že jsem pro ni na příjmu, kdyby cokoliv potřebovala a rozloučily jsme se.
A proč to všechno píšu?
Na laktačních poradenstvích se pravidelně setkávám se ženami, které jsou v zoufalé situaci na hraně svých psychických a fyzických sil. Dlouhou dobu drží s vírou, že se jejich nepříjemná situace spraví. Dostávají informace z nesourodých zdrojů – z internetu, od kamarádek, od maminky, babičky, lékařky. Bohužel, málokdo se šestinedělky zeptá, “jak se cítíš, co bys potřebovala, co by sis přála, co pro tebe můžu udělat?” Často dostávají rady, jak by to měly dělat nebo co dělají špatně. To je častá neplecha dnešní doby a společnosti. Málo se zajímáme o sebe navzájem. Máme pocit, že víme lépe než dotyčný, co by měl dělat. Zkusme ztišit našeho vnitřního soudce, který často a rád startuje se svými nápady a radami, jak a proč by věci měly být, jak by se měly dít, dělat nebo nedělat, a namísto toho se s laskavým zájmem třeba úplně obyčejně zeptat:
Jak se cítíš? Jak to zvládáš? Co potřebuješ? Co by ti pomohlo? Můžu pro tebe něco udělat? A zkuste druhému naslouchat… Je to TAK úlevné! A uvidíte, že namísto pocitu oddělení jeden od druhého tam rázem bude mnohem větší blízkost.
Kontinuální podpora duly z mé zkušenosti přináší ženě a její rodině větší klid a psychickou pohodu během těhotenství, u porodu i v křehkém období šestinedělí.
