Dávno před tím, než jsem začala s ženami spolupracovat jako dula, věnovala jsem se laktačnímu poradenství. To se stalo tak…
Nějakou dobu poté, co jsem na začátku svého mateřství konečně vyřešila trable s kojením, jsem absolvovala jsem kurz laktačního poradenství od slovenské Mamily. Také kurz o nošení dětí a další kurzy zaměřené na vztahovou kontaktní výchovu. Zažívala jsem pocit naprostého opojení, měla jsem pocit, že už TO konečně všechno vím! Jak se věci mají dít, aby vše čerstvé ženě – matce s miminkem fungovalo. Nadšeně jsem si představovala, že to ženám říkám, ony to dělají a celý svět je růžový a zachráněný.
Opravdu?
No, co vám budu povídat, vystřízlivění přišlo velmi rychle. K mému nesmírnému překvapení jsem zjistila, že takhle to vůbec nefunguje. Praxe mě naučila, že opravdový základ je v nehodnotícím a citlivém naslouchání ženě a jejímu příběhu, jejím potřebám, kdy si ona sama může urovnat myšlenky a priority. Pak ji můžu velmi jemně a citlivě podpořit v tom, co si ona sama po sebe a své miminko přeje. Pochopila jsem, že nikoho nedotáhnu dál, než on sám chce dojít. Moje poradenské ego se víc a víc zmenšovalo.
Jezdila jsem za ženami čím dál častěji. Byly obvykle docela čerstvě po porodu a byly nespokojené ony nebo jejich miminka. Zakázky jsem dostávala různé. Někdy žena potřebovala podpořit, ujistit a odpovědět na otázky, které se v péči o miminko a kolem jeho chování, kterému se žena učila rozumět, nečekaně objevovaly. Někdy miminko hodně a často plakalo a žena chtěla ujistit, zda nedělá něco špatně. Někdy měla miminka potíže s usínáním a když konečně usnula, někdy se velmi brzy probudila a byla nespokojená. Některá miminka málo přibírala nebo dokonce ztrácela na váze. Někdy ženu kojení nesnesitelně bolelo.
Scénář se téměř vždy velmi podobal:
- ženy často měly z těhotenství nedostatek informací (což úplně chápu, sama jsem během svého prvního těhotenství v kojení neviděla nejmenší potenciální komplikaci, vlastně jsem o něm vůbec nepřemýšlela)
- kořínky potíží jsme často vypátraly už v průběhu porodu a v prvních hodinách a dnech po něm
- ženy následovaly doporučení personálu v porodnicích, kde dodnes není nastaven žádný ucelený funkční koncept pro personál přicházející do kontaktu s ženou a jejím miminkem napříč odděleními, jde často o směs informací, osobních zkušeností, domněnek a předsudků (nikoho nesoudím a dobře vím, že personál dělá to nejlepší, co umí, tohle je systémový nedostatek)
- žena se nějakou dobu potíže snažila vyřešit sama podle rad na internetu nebo od pediatra, maminky či kamarádek
- a ve chvíli, kdy už byla opravdu hodně vyčerpaná, mi zavolala
Od každé ženy jsem si vyposlechla příběh jejího kojení, zajímalo mě, v jaké je aktuálně situaci, jak se cítí, co ji trápí, co si přeje a co by nejvíc potřebovala. Společně jsme si vyjasnily tzv. „zakázku“ a nastavily plán, co, jak a proč žena může začít měnit, aby šla naproti svému cíli. Často to fungovalo, ale i přes následnou podporu často také ne. Čerstvá matka prostě nemá řešit potíže s kojením. Svou vzácnou energii potřebuje směřovat úplně jinam.
Vyhoření na dohled
Pro každou ženu jsem citlivě tvořila plán, kdy ode mě dostala dostatek informací, které ji podpoří, posunou a pomůžou. Zároveň jsem cítila, že informací nesmí být příliš, aby ji nezahltily, nevyděsily a nedoradily. Postupem času jsem vnímala, že mi to takhle přestává vyhovovat. Cítila jsem se po některých konzultacích nesmírně vyčerpaná. Cítila jsem, že něco musím změnit. Vzala jsem si čas a konzultace na nějakou dobu přestala poskytovat.
A pak jednou…
…si mě moje kamarádka přizvala k domácímu porodu. Pečovala jsem o prostor, o staršího potomka, o porodní asistentku i dulu. Uvařila jsem oběd, čaj i kávu, fotila jsem, no prostě jsem byla k ruce, když bylo cokoliv potřeba. Bylo to pro mě fascinující zažít to z druhé strany. Ze zvědavosti jsem pak nakoukla na stránky ČAD, kde se za pár dnů uzavíraly přihlášky do dalšího běhu. A tak jsem v roce 2020 v době kovidové naskočila do výcviku.
Vše do sebe začalo dokonale zapadat. Uvědomila jsem si, že abych mohla ženě předat to nejlepší ze sebe, potřebuji se s ní vzájemně lépe poznat a navázat bližší vztah. Pak se cítím spokojená a taková práce je pro mě efektivní, smysluplná a udržitelná.
Typická spolupráce s klientkou
- připravujeme se společně už v průběhu těhotenství – prvorodičky často oceňují, že nemusí číst stohy knih, probereme vše podstatné, druhorodičky už staví na své první zkušenosti a jdeme rovnou za tím, co by si žena tentokrát přála jinak
- žena může chodit i na pravidelná podpůrná a sdílecí setkávání, která pořádám (více informací zde)
- žena si může ujasnit, co je pro ni důležité a sepsat si svá porodní přání
- jsem s ní, jejím miminkem a partnerem u porodu, kde její přání připomínám a hájím, jsem s nimi v prvních hodinách po porodu, podporuji první vzájemný kontakt a přisátí miminka
- žena má ode mě informace, jak pokračovat dál na oddělení šestinedělí nebo doma po ambulantním porodu, aby se kojení dobře rozběhlo
- navštívím ji hned druhý nebo třetí den a pak jsme spolu v kontaktu i dál
- dolaďujeme detaily, případným potížím s kojením předcházíme v samotném zárodku a trable se nemusí vůbec rozvinout
- velký benefit takto úzké spolupráce pro ženu je, že se neostýchá zeptat se mě i na nejmenší, často intimní detaily, které ji napadají a řeší, což velmi přispívá k jejímu poporodnímu komfortu a pohodovému sžívání s miminkem
- A upřímně, vnímám, že úplný základ začátku spokojeného mateřství je o tom, aby se dobře nastartovalo kojení. Tělo ženy i miminko to od přírody očekávají. Žena prožívá obrovské změny fyzické, hormonální i psychické, často se cítí překvapená, zahlcená, nevyspalá. Když kojení dobře funguje, má o jednu obří starost míň.
A věřte mi, že ač to možná na první pohled nevypadá, fungující kojení je vážně velká věc 😊
